Bažina u Dolejšího padrťského rybníku

 

 

Byl krásný jarní den a já jsem se toulal po Brdech. Puňťa zářil na obloze, lehký větřík vanul a příroda ták krásně voněla jarem, že jsem měl co dělat, abych navětřil i vůni jinou než jarní.

 

Tlapkal jsem zpevněnou lesní cestou hluboko v Brdech. Co chvilku jsem svištěl s větrem o závod, co chvilku jsem dělal psí kusy se ségruší. Většinu mé cesty jsem však spořádaně tlapkal a užíval si vše, co mi chráněná krajinná oblast Brdy nabízí.

 

Prohlížel jsem si přírodu, která byla kolem mne. Merčil jsem obrovské louky, merčil jsem stromy i stromky. Merčil jsem rybníčky i potůčky. Merčil jsem motýly i čmeldy. Merčil jsem krásný den. Den, který jsem se rozhodl užít tak, jak to umím jen já.

 

Chvilku jsem svištěl s kamarádem motýlem, který svou žlutou barvou zářil do dálky daleké. Chvilku jsem svištěl po boku čmeldy, který mi bzučel samé novinky. Nejednou jsem svištěl po boku motýla, který byl celý hnědý, jen místy měl tmavý flek. Svištěl jsem po boku mých místních kámošů z hmyzí říše, když louky kolem mne zmizely a já svištěl alejí, za kterou jsem merčil les.

 

Svištěl jsem alejí, větřil jsem vůni přírody, když v tom, najednou, navětřil jsem vůni vodičky. Nebyla to však vůně obyčejná. Nebyla to vůně vodičky, která láká k osvěžení. Byla to vůně vodičky smíchaná s vůní přírody. Byla to ta správná vůně, kterou by měl nést můj kožíšek. Jenže místo, odkud super bájo vůně vycházela, jsem musel teprve najít.

 

Jen co jsem super bájo vůni navětřil, kopnul jsem do vrtule a v mžiku jsem svištěl kupředu rychleji než rychle. Svištěl jsem kupředu ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem kupředu ták rychle, až měl chvost co dělat, aby vyrovnával zatáčky. Svištěl jsem kupředu ták rychle, až se mi zdála příroda kolem mne rozmazaná.

 

Svištěl jsem kupředu po zpevněné lesní cestě, když najednou, zničehonic, hupsnul jsem do lesa a ozvalo se mlasknutí.

 

To vám štěknu kamarádi, jen co to mlasklo, měl jsem na kebuli výraz té nejvyšší spokojenosti. Najednou jsem byl na místě jen já, úžasná příroda a spousta voňavé vodičky. Vodičky, která zdaleka nevypadala jako rybník, řeka či jezero. Byl jsem součástí vodičky ták osvěžující a voňavé. Byl jsem součástí parádní přírody a připadal jsem si, jako bych byl v pohádce.

 

Trvalo dlouho, než ke mne došla člobrdice se ségruší. Dojít ke mne trvalo holkám ták dlouho, že jsem si stihnul užít mou první letošní brdskou koupel. Když ke mne holky dorazily, vylezl jsem z vodičky a rozhlédl jsem se kolem sebe. To co jsem zmerčil, mi vyrazilo dech.

 

Stál jsem jen pár kroků od lesní cesty. Přímo přede mnou rostly vysoké stromy. Za vysokými stromy merčil jsem louku. Mezi cestou a loukou merčil jsem spoustu vodičky a mezi vodičkou merčil jsem tolik pěšinek, že bych je nespočítal.

 

Byl jsem na místě krásnějším než krásném. Byl jsem na místě pohádkovém. Byl jsem na místě, které nedokážu pojmenovat. Ale to, že místo nedokážu pojmenovat, vůbec nevadí. Vím, kde se nachází a vy to budete vědět také. A kdo ví, třeba se na místo jednou vydáte a napíšete mi, jak místo správně nazvat.