Lizská bouda

 

Byl krásný jarní den a já jsem se toulal po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které mi slibovaly krásnou podívanou, ale rozhodně mi neslibovaly déšť. Tento krásný den se toulal mezi brdskými vrcholky v místech, kam mne tlapky za dobu mého mapování Brd ještě nedonesly.

 

Chvilku jsem tlapkal po zpevněné lesní cestě z kopečka ve stínu vysokých stromů. Chvilku jsem tlapkal po rovince a merčil jsem místa s čerstvě vysázenými stromky. Chvilku jsem tlapkal do kopečka místy, kde rostl vysoký strom vedle vysokého stromu, a pod vysokými stromy rostly koberce borůvčí. Tlapkal jsem pro mne tak známou přírodou v místech, kde jsem ještě nikdy netlapkal, když jsem se ocitl na dalším kopečku, svět jsem měl jako na tlapce a merčil jsem cestu klikatější než klikatou.

 

Klikatá cesta mi přišla ták tajemná. Čím to bylo, to vám kamarádi neštěknu. Byla ták jiná proti jiným klikatým cestám. Chvilku se cesta klikatila mezi spoustou pidi stromků, chvilku se klikatila místy připravenými k osázení mladými stromky. V dáli daleké merčil jsem, jak se cesta klikatí hlubokým lesem.

 

Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že svištím klikatící se cestou stále kupředu a nemohu se zastavit. Tlapky mne nesly dopředu a vítr byl můj pomalejší brácha. Svištěl jsem z kopečka, prosvištěl jsem lesem, když jsem přímo přede mnou zmerčil chaloupku pohádkovější než pohádkovou. Zmerčil jsem dřevěnou chaloupku na rozcestí mnoha cest. Zmerčil jsem nádhernou dřevěnou chaloupku, kterou jsem musel prozkoumat.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem k chaloupce. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovost. Očadla merčila pohádkovou chaloupku, ušadla slyšela zpěv kamarádů ptáčků, kteří pěli písně krásnější než krásné. A famfrňák? Famfrňák větřil vůni starší než starou, vůni typickou pro staré dřevo a spoustu vzpomínek.

 

Tlapka střídala tlapku a já jsem byl blíže a blíže chaloupce. Nejednou jsem seděl přede dveřmi a nevěřil jsem vlastním očadlům. Chaloupka nebyla zamčená na zámek. Chaloupka měla jen zavřené dveře. Okna žádná neměla.

 

Kdo v chaloupce přebývá, to vám kamarádi neštěknu. Jako správný Frája jsem dveře nechal zavřené. Mám rád tajemno těchto krásných chaloupek. A když tajemné zůstanou, obvykle se k nim jednou vrátím. Jen jednou jsem do podobné chaloupky nakouknul a zmerčil jsem v ní obrovský mrazák. Tehdy se člobrdice ták vyděsila, že by se v ní krve nedořezal. Vždyť jaký má smysl mít mrazák na místě, kde není proud? Než si připsat další takový nález raději nechám pracovat svou fantazii. A u této chaloupky to platí dvojnásob. Tohle totiž není obyčejná brdská chaloupka. Tohle je bývalá strážní bouda, jak mi člobrdice přečetla z nápisu na rozcestí. Tahle chaloupka musela zažít a vyslechnout si tolik příběhů, že by mohla vyprávět.