Dolejší padrťský rybník

 

 

Byl krásný jarní den a já jsem se toulal chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mi svými paprsky příjemně zahříval kožíšek. Po boku jsem měl ségruši a člobrdici a byl jsem snad ten nejšťastnější chlupáč pod sluncem.

 

Tlapkal jsem si spokojeně po zpevněné lesní cestě z mírného kopečka. Pozoroval jsem nádhernou přírodu, jíž podobnou jsem ještě nikde jinde nezmerčil. Merčil jsem vysokou trávu, kopce a kopečky, merčil jsem stromy a stromečky a byl jsem zvědav, jaké zajímavé místo ještě objevím.

 

Cesta mi šla krásně od tlapek a já si užíval každý krok. Ptáčci pěli krásné písně, motýli poletovali sem a tam. Občas jsem zmerčil kamaráda čmeldu, občas jsem zmerčil kámošku včelku. V dálce daleké merčil jsem skupinku srnek a srnečků, kteří se spokojeně pásli na místní travičce.

 

Tlapkal jsem z mírného kopečka, pod fousky jsem si poštěkával, jaký máme krásný den, když v tom, najednou, zničehonic, fouknul větřík a famfrňák navětřil vůni spousty vodičky. V tu chvíli jsem kopnul do vrtule, zamával jsem chvostem člobrdici na rozloučenou a rychleji než rychle svištěl jsem kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem zatáčkou. Najednou louka po mé levé tlapce skončila, a já zmerčil obrovský rybník, na jehož hladině si spokojeně plavali kámoši kačeři s kačenkami.

 

To vám štěknu kamarádi, já jsem byl ták překvapen. Ani z kopečka jsem rybník nezmerčil. O to větší radost jsem měl, když jsem se ocitl na hrázi rybníku a koukal na tu nádheru. Nemerčil jsem pouze obrovský rybník s kačery a kačenkami. Merčil jsem i rákosí a v dálce daleké, za spoustou vodičky, merčil jsem stromy.

 

Byl jsem na místě krásnějším než krásném. Byl jsem v hloubi chráněné krajinné oblasti Brdy a něco v mém kožíšku mi říkalo, že bych měl vědět, kde to jsem. Ale kebule mi štěkala, že tady jsem ještě nebyl.

 

To se ví, musel jsem zjistit, zda má pravdu kebule nebo kožíšek. Když ke mne došla člobrdice, vydal jsem se po hrázi dál, do hloubi krásné přírody. Tlapkal jsem kolem rybníku, zabočil jsem doleva a než jsem se nadál, už jsem tlapkal alejí. Tlapky mne nesly dál a dál. Netrvalo dlouho a donesly mne na místo mne ták dobře známé.

 

Než jsem se nadál, stál jsem na hrázi rybníku a valil jsem očadla. Přímo přede mnou, jen za úzkou cestou, byl další rybník. Jen co jsem rybník zmerčil, štěklo mi, kde to vlastně jsem. Také mi štěklo, že kebule ani kožíšek se nemýlili. Už na spodní hrázi rybníku jsem merčil místo, které moc dobře znám. Merčil jsem Dolejší Padrťský rybník. Rybník, ve kterém jsem se ještě nikdy nevykoupal. Zato ho tlapkám každý rok zkontrolovat. Jenže obvykle k rybníku dotlapkám jinudy. Obvykle tlapkám po hrázi mezi Hořejším a Dolejším padrťským rybníkem. Ale tentokrát jsem k rybníku dotlapkal jinudy. Dotlapkal jsem k němu cestou, kterou se sem určitě jednou vrátím.