Třemšín

 

 

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Se ségruší a s člobrdicí jsem zdolával kopečky, navštěvoval místa mne moc dobře známá a hledal jsem i místa neznámá. Tlapkal jsem lesními cestami, svištěl jsem slalom mezi vysokými stromy a Brdy mi byly malé.

 

Tento krásný jsem den nevynechal jednu jedinou cestu, kterou bych alespoň trošku neprozkoumal. Pěšinky, ty jsem moc často nezmerčil. Ještě se schovávaly pod snížkem. Ale lesní cesty, ty jsem merčil. A dělal jsem vše proto, abych se s nimi seznámil a poznal místa, na které vedou.

 

Mnohokrát jsem svištěl do kopečka. Mnohokrát jsem svištěl z kopečka. Dokonce jsem svištěl i po rovince, která se změnila v kopeček právě v tu chvíli, když jsem si pod fousky poštěkával, že na to že se toulám Brdy svištím po rovince už podezřele dlouho.

 

S radostí a zvědavostí mi vlastní vydal jsem se na kopeček. Co mne na kopečku čeká, to jsem netušil. Svištěl jsem cestou dosud pro mne neprozkoumanou, kterou jsem objevil kdesi v dáli za mnou.

 

Svištěl jsem do kopečka ták rychle, jak jen mi to namrzlá cesta dovolila. Tlapka střídala tlapku, strom střídal strom, když v tom, najednou, stoupání skončilo a já stál na místě mne ták dobře známém. Stál jsem skoro na vrcholu Třemšína, mého oblíbeného brdského vrcholu.

 

Jen co jsem se z překvapení vzpamatoval, vydal jsem se na průzkum. Nejdříve jsem vysvištěl na vrchol, následně jsem se vydal na vyhlídku. Z vyhlídky, kde mi svět ležel u tlapek, jsem se vydal na průzkum zříceniny hradu.

 

To vám štěknu kamarádi, už dlouho jsem se netoulal po zřícenině hradu, kde byly pěšinky schované pod sněhem. A asi to budu muset v zimě zopakovat. Něco ták krásného jsem snad opravdu nezažil. Zříceninu hradu Třemšín jsem vůbec nepoznával. Mne ták dobře známé zdi, pěšinky a skulinky byly najednou tentam. Zřícenina hradu Třemšín mi najednou připadala cizí.

 

Pomalu a obezřetně tlapkal jsem po zdech a pěšinkách. Obezřetně jsem tlapkal i do různých zákoutí. Znovu jsem poznával mne ták dobře známou zříceninu hradu a nevěřil jsem vlastním očadlům. Opravdu se zřícenina změnila? Nebo jenom snížek ukryl mne ták dobře známá místa? Kdo ví. Asi se sem budu muset opět brzy vypravit.