Menhir Blesk

 

 

Při svých toulkách Šumavou a Pošumavím jsem objevil mnoho krásných míst. Ale nebyla to jen zajímavá místa, která byla mým cílem. Mým cílem byly menhiry a různé kamenné mezníky, kterých jsem objevil nespočet. O mnohých z nich vám štěknu v dalších dnech. Dnes vás zavedu k menhiru Blesk, který jsem objevil v lese jen mrňousek od silnice, a něco mi na něm neštymovalo.

 

Byl krásný jarní den a já jsem se toulal po Šumavě. Z oblohy na mne dohlížel kamarád Puňťa s naducanými bílými mráčky. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně. Co chvilku se kolem mne proletěl motýl, co chvilku jsem přetlapkával kamaráda z hmyzí říše. Den byl jako malovaný a já byl moc rád, že se mohu toulat krásnou přírodou.

 

Tlapky mne nesly po silnici, o které člobrdice prohlásila, že kdybychom šli pěšky, byli bychom v cíli dříve než autem. A něco na tom bude. Když mne Toyoťák po této silničce vezl, jel opravdu pomalinku. Zato já jsem těmi samými místy svištěl s větrem o závod a nic mne nemohlo zastavit.

 

Svištěl jsem z kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já svištěl, co to šlo, abych silničku rychle opustil a mohl si svištět, kudy chci a jak chci, jen ne na okraji silnice.

 

Po silničce jsem opravdu nesvištěl dlouho. Jen co famfrňák navětřil vůni super bájo vodičky, takové té svěží s vůní po lese, očadla zmerčila měkoučkou lesní cestu plnou louží a loužiček. V tu chvíli byl můj cíl jistý. Po kraji silnice dosvištěl jsem k bájo lesní cestě, opustil jsem silničku a než se člobrdice zmohla na slovo, ozvalo se mlasknutí a já se rochnil ve vodičce.

 

To vám štěknu kamarádi, to byla koupel. Já jsem se rochnil ve vodičce a nic mne nemohlo dostat ven. Bahýnko mi čechralo chloupky a s každým mým pohybem zavanula taková vůně, jakou už jsem dlouho nenavětřil.

 

Rochnil jsem se v louži, čekal jsem na člobrdici, když jsem si jen mrňousek ode mne všiml prazvláštního kamene stojícího mezi mladými rozčepýřenými stromky. Zmerčil jsem kámen ták jiný od kamenů a balvanů co znám, že jsem musel louži opustit a tlapkat se podívat, co za zvláštní kámen to stojí jen mrňousek ode mne.

 

Vyskočil jsem z loužičky, pořádně se oklepal a jen trošku maskovaný vydal jsem se na průzkum. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, blížil jsem se ke kameni. Čím blíže kameni jsem byl, tím byl kámen větší. Čím větší kámen byl, tím zřetelněji jsem na něm merčil něco zvláštního.

 

Už jsem byl u kamene a prohlížel jsem si ho kousek po kousku, když jsem si všimnul malého výčnělku jen mrňousek nad zemí. Na hladkém kameni výčnělek působil ták zvláštně.

 

Kousek po kousku prohlížel jsem si kámen, když ke mne přišla člobrdice a řekla mi, že si prohlížím menhir Blesk.

 

To vám štěknu kamarádi, menhir, ten jsem dlouho neobjevil. A takhle zvláštní už tuplem ne. Na tomhle menhiru je dokonce i turistická značka. Proč, to je mi záhadou, když ta samá značka je hned na vedlejším stromě. Ale co se dá dělat.